-------------------- Výtejte na Chimi

Rychle Blondáku

První část

Sora

Zdá se že dnešek bude jako vždy... nuda. Vcházím do třídy a jdu si sednou na své místo, úplně v zadní lavici v řadě vlevo. Chodím na gymnázium, dříve bylo jen pro kluky ale teď i pro holky asi měli málo žáků, no co nemůžu si stěžovat je to tu celkem dobrý. V naší třídě jsou jen čtyři dívky z třiceti žáků. Se zvoněním vchází do třídy učitel, a ne sám. Jde s ním nějakej týpek. Řekl bych že je trocha vyšší než já, má sluneční brýle, kšiltku a krátký černý vlasy, přijde mi trocha při těle takže asi zase nic... . Učitel si odkašlá aby jsme místo novému spolužákovi věnovali raději pozornost jemu.

„Požádali mě, abych vám rozdal tyto vizitky... .“Hmmm...?Zajímavý, většinou se k věcem vykecává dýl, no každopádně je lepší že je zticha... .Najednou někdo zaklepe. Všichni zvednou hlavy směrem ke dveřím, ty se otevírají a do místnosti vchází nějaká žena. Je velmi pěkná, sleduji ji pozorně od noh až k hlavě. Krásné opálené štíhlé nohy, krátká tenká zelenomodrá sukně, štíhlá z hlubokým výstřihem, triko samozřejmě ve stejné barvě jako sukně. Má hodně dlouhé čokoládově hnědé vlasy i oči. Jestli je tohle nová žákyně tak bych si i snad nechal říct.

„Ach ano, žáci toto je slečna Segutschi ze stejné agentury jako máte ty vizitky, ráda by si s vámi promluvila.“ Řekne učitel a nenápadným pohybem ruky uvede slečnu ke slovu. Ta pokývne a nadechne se k proslovu.

„Dobrý den, jmenuji se Lina Segutschi, jsem zástupkyně modelingové agentury, od které máte vizitky. Pokud by některý nebo některá z vás měli zájem, rádi bychom aby jste přišli k nám kde bychom, samozřejmě pokud by jste splňovali jistá kritéria podnikli konkurz. Jednalo by se převážně o focení do různých populárních časopisů, také by jste měli slušný plat. Všechny potřebné údaje jsou na našich vizitkách. Děkuji... .“ Lehce se ukloní a odchází. No popravdě to je něco, jako by nestačilo že mi všichni říkaj že jsem šampon, k tomu bych se ještě objevoval na netu nebo v časákách. Ale je pravda že peníze by se hodili a za tohle nenabízej zrovna málo.

Hodiny ubíhají až nezvykle rychle, už bude poslední hodina, o přestávce se bavím z mým kámošem Yukim a ještě pár klukama o tom modelingu.

„Já na to kašlu, prachů mám dost a ani bych tam nešel.“

„Hmm... tak nějak, já na to mam stejnej názor jako Dan.“No jo, problém je vtom že já prachy nemám, ale zase se nechci prohejbat někde před foťákem, to je přece pro holky.

„Víte kdo by tam měl jít? Sem si docela jistej že by ho tam vzali.“ Z přemýšlení mě vytrhuje nezvyklé ticho.Zvedám hlavu a všímám si že na mě všichni čuměj jak kdyby s prominutím nežrali.

„Co, co se děje?“ Říkám s totálně nechápavým výrazem. Kolem mě vybuchuje smích.

„Co ty Soro? Nechtěl bys nám tady trochu zapózovat, já tady mám dokonce i digiťák že by jsme udělali pár foteček.“ Další vlna smíchu a samozřejmě na můj účet. Přitáčí se ke mě Yuki.

„Vážně bys to měl zkusit. Vem si to, jseš celkem vysokej... .“ Yukimu okamžitě skáče do řeči jinej z mích spolužáků a chytá mě pod bradou.

„Tvářičku máš jak dětskou prdelku.“ další smích...

„Delší blond střapatý vlásky.“ přidává se další a tahá mě za pramen vlasů, okamžitě mu ruku odrážím.

„Seš štíhlej.“ říká Dan a šťouchá mě prstem do břicha, což i trocha bolí.

„Zelený oči, dlouhý řasy...“ řekne mi přímo do xsichtu Yuki, no čekal jsem hodně ale že se mě ani on nezastane... .

„Ty ho znáš nějak detailně kámo.“

„Sklapni! Jsme kámoši!“ No to bych zrovna teď ani neřekl.

„Jo, a Mice se líbíš.“ Řekne kdosi a ukáže prstem na spolužačku co sedí v lavici přede mnou. Ta se obrací směrem k nám a okamžitě zrudne, když se na ni podívám.

„Cos to řek ty smrade?! Kdo ti dal právo to vykecat, a že se líbí i tobě tos jim samozřejmě neřek co!“ Zakřičí na celé kolo Mika. Popravdě tohle jsem nečekal, že se líbím i nějakýmu klukovy z téhle třídy, a že to bude Matt. Je hodně vysokej, vcelku pěknej, hnědý vlasy i oči ale jinak docela blb... jo a Mika je jeho sestra jsou to dvojčata a jsou si hodně podobní. Matt se na mě hbitě otočí a začíná celej rudnout, poucuknu hlavou a okamžitě mi naskočí totálně nechápavej výraz.

„Co?“ Podívám se na Matta, ten se obrátí na Miku.

„Ty Mrcho! To jsi neměla říkat.“ Mika má ruce v bok , poněkud nadřazený a výsměšný výraz.

„ Měla jsem na to samý právo jako ty.“ V tu chvíli se na sebe ti dva vrhnou jako pár podrážděnejch psů.

Zvoní takže se díky bohu, rozpouští kolečko kolem mě.Dívám se na zem kde se perou ti dva, a co je zajímavější že Mika vyhrává. Do třídy vchází učitel, když už to ti dva postřehli tak se vracejí na místo. A já si myslel že dnešek bude nuda... .

            Stojím před velkou budovou, a popravdě váhám jestli mám vejít, vzpomínám jak si kluci dnes ze mě dělali srandu. Raději tam nepůjdu peníze můžu získat i jinde i když mi nájemce pořád vyhrožuje že mě z toho bytu vyhodí jestli nezaplatím. Otáčím se když v tom sebou hbitě ucuknu až spadnu na zem.

„Aaa, co děláš?“ Křičím, zvedám hlavu a prohlížím si dotyčného od noh až po obličej. To je přece můj novej spolužák.

„Víš jak sem se lek?“ Místo odpovědi mi podává ruku a pomáhá mi vstát.

„Promiň nechtěl jsem, jen že si tady tak stál a hleděl před sebe tak sem přemýšlel o co ti jde?“

„Co by jen jsem tu tak stál... .“ To je odpověď za milion, že zrovna já jen tak stojím před modelstudiem, či co to je... .

„ Jasně, jen tak, prosím tě na to by neskočilo ani roční dítě. Tak pojď!“ Najednou mě chytá za rukáv a táhne dovnitř.

„Jo, mimochodem jmenuju se Tom.“ Řekne a táhne mě vchodovými točitými dveřmi do budovy.

„Já sem Sora a mohl bys mě už pustit.“ Odpovím mu a začnu co nejvíc brzdit nohama jak jen to jde. Je pravda že má dost páru. Zastavujeme se ve velké úvodní hale, je tu spousta lidí, info, vypadá to tu celkem hezky, je tu čisto, klimatizace takže tu není horko což je docela dost velká výhoda když je venku třicet celsia.

„Tak už nečum a poď.“ Řekne najednou Tom, načež mě táhne někam k výtahům. Jen co přijede výtah, strká mě do kabinky a hned pouští výtah někam do desátýho patra. Pak se jen opře o stěnu kabinky jako by se nic nedělo, připadá mi dost divnej a proč sakra nosí tak blbý hadry třeba tu kšiltovku, z toho bych raplil snad nejvíc, sluneční brýle bych pochopil ale nechápu proč má v takým vedru mikinu (teda je pravda že jen kolem pasu, ale i to je moc).

„O co ti k sakru jde, seš magor?!“ Zařvu na něj. Otáčí se na mě a zazubí se.

„Jo tak něco v tom stylu. Aaa, jsme tady.“ Jeho slova mi nějak ucházej, stejně nemám čas to probrat protože mě už zase kamsi táhne. Za chvíli jsme v uličce  z hromadou dveří. U jedných z nich se zastavujem.

„Počkej chvilku tady.“ Říká a vchází dovnitř ve chvíli se vrací zpátky, a opět mě kamsi táhne. To sem zvědavej jak tohle dopadne... .

Tom

Určitě mě má za blázna. Táhnu ho dál a zastavujeme se u Linniných dveří. Říkám ať chvíli počká a vcházím dovnitř.

„Lino jsi tady?“ Nikdo se mi neozývá, asi zrovna dělá na place. Tak jí volám, ve vteřině mi to zvedá.

„Ahoj Tome, co potřebuješ?“ Ozývá se z telefonu.

„Hele musíš mi něco zajistit mohl bych dotáhnou někoho na plac?“ Celý rozhovor netrvá dlouho a navíc jsem vyřídil co jsem chtěl.“ Jdu zpět na chodbu, kde naštěstí ještě čeká Sora. Znova ho beru za rukáv a táhnu ho k „príjímačkám“ je to taková čekárna, kde se jak jinak než čeká... jednoduše  než tě vezmou na pohovor. Normálně bych tak nespěchal ale mám zpoždění a vím jak je sestřenka teda jako moje šéfka nervní když se zpozdím. Před náma se do dveří studia cpe spousta lidí. Jsem si jistej že šéfka šílí (má přijít jakási kontrola nebo pohodnocovací výbor či tak něco)  je tu provoz jak na Václaváku. Strkám toho zpomalenýho blonďáka teda vlastně Soru před sebe a narážíme do davu splašenejch lidí. Jeho prostrkávám ale mě stahuje dav s sebou, no jo bylo to tak trochu schválně. Na place pobíhá spousta lidí... no jo tak kontrola a taky nováčci to se tady vždycky naběháme. Jdu rovnou k maskérně, a pouštím se do práce během asi dvaceti minut jsem nalíčil sedm lidí, to je rekord. Přemýšlím že by měl být Sori teda Sora na place... jestli to nezmrší tak ho šéfka určo vezme. Vzhledově vypadá dost dobře, tak se asi půjdu mrknout. Za chvilku jsem tam.

„Já sem jsem ani nechtěl, dotáhl mě sem spolužák jmenuje se Tom.“ No tak to je zlý, už je na place ale vypadá dosti zmateně a navíc se dohaduje ze sestřenkou.

„Sakr... .“ Ulítne mi, a to samozřejmě přitáhne pozornost jak šéfky tak blonďáka.

„Myslíš jeho?“ Zeptá se Sori, sestřenka a otočí se z podlým pohledem směrem ke mě. Podívám se na Soru, vypadá že i kdyby mi desetkrát zpřelámal vaz tak by mu to nestačilo.

„Ano, to je on!“ Tak teď sem v knedli... sestřa nesnáší když jí někdo dělá na place binec zato já miluju dělat zmatky.

„Tak to ti teď bude muset trochu pomoct.“ Řekne s vražedným úsměvem. No jo někdy se mi ty moje „pokusy“ trochu vymknou z ruky.

Sora

Najednou mě smýká před sebe a vrážíme přímo do toho hroznýho davu před náma. Několikrát mě kopnou, pošlapou nohy a co víc když jsem už z toho blázince venku tak se mi ten magor ztratí, zmizel v davu.

„ Magor, blb, hajzl, ten jeden dětinsko únosovo ujetej trhlouš, měl by se vzpamatovat debil!“ Začnu řvát kolem sebe na celé kolo.

„ Mě tady skoro ušlapou a on si hodí rybu někde v davu ať si ho hezky odtáhnou, beztak to udělal schválně.“ Pokračuju, když si všímám že na mě všichni čučej jak chleba z batohu.

„ Ty si Sora že?“ Promluví na mě najednou někdo. Otáčím se směrem po hlasu. Je to ta dívka co byla dnes u nás ve třídě. Odkud mě sakra zná?

„ Pojď se mnou ale rychle mám trochu fofr jako všichni tady, jak sis jistě všiml.

„Ehmm... slečno Segutchi?“

„Zeptáš se mě na to potom teď pojď.“ Následuji ji a dostáváme se do nějaké místnosti, je celkem prostorná, bílá naleštěná podlaha, na zeleno natřené zdi. Jdeme k velkému stolu se spoustou kosmetiky a velkým zrcadlem.

„ Posaď se prosím.“ Požádá mě, tak si sedám. Najednou se po místnosti rozléhají tři rychlá zatleskání. Ze dveří se sem vyvalí nějaký lidi. Vrhnou se kolem mě a začnou mě upravovat. Jeden má na starosti vlasy další ruce a jeden se mi vrhá na obličej, začnu sebou škubat. Co se děje ksakru?

„ Buďte prosím v klidu.“ Říká mi dívka která mi upravuje obličej. Tak se trochu uvolním, z tohohle kroužku se stejně asi nevymaním. Asi za osm minut všichni odstoupí, popravdě to bylo dost rychle.

„ Slečno, Jsme u konce.“ Přistoupí ke mě ta dívka co mě sem přivedla a chvíli si mě prohlíží.

„Dobrá práce.“ Otočím se a podívám se na sebe do velkého zrcadla, vypadám úplně jinak. Mám trochu ostříhané vlasy tak že mi sahají jen kousek pod uši, mám je trochu nagelované tím pádem ještě víc střapaté. Upravené nehty a obočí, jak je možný že to zvládli tak rychle.

„ Maya tě odvede do šaten.“ Vtom ke mě přichází nějaká holka odhadem je jí tak patnáct možná šestnáct, má černé vlasy se spoustou copánků kterýma jsou propletené růžové pramínky, vypadá to hezky a také tmavě modré oči.

„ Tak pojď, dělej.“ S těmito slovy mě vytáhne ze židle na které jsem až do teď seděl a táhne mě za ruku kamsi do pryč... .

            Vybíháme z místnosti ve které jsme až doteď byli a v uličce ve které jsme se vrháme hned do dveří naproti. Je to šatna ale obrovská, vypadá to tady jak ve velkým obchoďáku. Je tu celkem dost lidí. A jsou tu i pokladny a ... .

„ Sem, rychle nemáš moc času.“ Moc času a to jako na co? Vrážíme do nějakých dveří s cedulkou „POUZE PRO PERSONÁL“.

„Počkej kde to jsme?“ Zeptám se ale na to mi strká do ruk nějaký hadry.

„Jdi si to oblíct, tam.“ Ukáže mi prstem na jakýsi dveře a strčí mě do zad.

Je to malá šatna, židle, věšák, zrcadlo. Tak to teda na sebe natáhnu, sou to dost dobrý značkový džíny a značkový takový bahnitě zelený triko z potiskem. Vypadám v tom dobře... vůbec celej vypadám dost dobře. Heh a to sem myslel že dnešek bude nuda. Ale až uvidím toho magora tak ho zabiju.

„ Pospěš prosím.“ Volá na mě za dveřmi ta holka. Vycházím a hned si mě prohlíží.

„Vypadáš dost dobře.“ Heh jako bych to neříkal, znova mě chytá za ruku a táhne zpět ke dveřím kterýma jsme sem přišli no spíš přiběhli. Zase jsme v tom obchoďáku.

„ Počkej kde jsme?“ Zastavím a podívám se kolem sebe.

„ V obchoďáku ale to teď neřeš.“ Páni, jak jsme se dostali sakra do obchoďáku?

Vím že nedaleko téhle budovy je obchodní centrum ale že by to bylo nějak spojený? Když se vracíme tak si všímám že jsme sem vešli dveřmi s nápisem „ZÁKAZ VSTUPU“ týjo a já váženě myslel že bude nuda. U dveří stojí nějaká dívka řekl bych tak mýho věku tj. osmnáct. Moje „provaděčka“ jí hází klíče,

„Zavři za náma prosím Rin.“ Říká a my za chvíli probíháme dveřmi místnosti do které mě předtím zavedla Slečna Segutschi. Ale míříme do jiných dveří než jsme sem předtím přišli. Vycházíme na chodbě kde byl předtím ten dav. Počkat do těchhle dveří předtím vešel Tom. Teda jestli tohle udělal on tak ho vážně zabiju protože toho běhání už mám po krk. Vcházíme do dveří hned vedle těch co se do nich před tím valilo tolik lidí. Probíháme pár uličkama až konečně zpomalujeme jsme u nějakýho placu... počkat to je na focení je tu velký bílý plátno a prostornej plácek z bílou podlahou. Tak tři chlápci z foťákama nějaká ženská co sedí na židli a vedle ní ještě jiná co má bloček a zapisuje to co ta na židli říká. Jsou tu nějaký kulisy a spousta jinejch věcí, taky spousta reflektorů. Z údivu mě vytrhuje křik.

„Další!“ Zařve najednou ta ženská na židli.

„ Mimochodem jmenuju se Maya.“ Řekne holka za mnou a silně do mě strčí. Klopýtnu a málem spadnu.

„Jméno, prosím.“ Zvedám hlavu... .

„ A dopr... .“ Ulítne mi.

„ Prosím?“ Zadívá se na mě z vykulenýma oči žena předemnou. Zatřepu hlavou a narovnám se.

„Omlouvám se.“ Myslím že mě chce zabít, má pohled který by porazil deset chlapů. Nevypadá špatně, bude jí asi kolem třiceti hnědý oči a černé vlasy po ramena. Má hodně odstrašující „kukuč“. Tu potkat večer na ulici, nechtěl bych.

„Ehm, takže jméno?“ Zeptá se znova.

„No, vlastně víte já sem tady nehodou.“ Vykoktám ze sebe načež mě ta ženská sjede tím svým vražedným pohledem zdola až k hlavě.

„Prosím?“ No sakra to je špatný, to je snad poprvé co se fakt bojím, já toho magora co mě sem přitáh zabiju já mu zpřelámu všechny kosti v těle. 

„Já sem jsem ani nechtěl, dotáhl mě sem spolužák jmenuje se Tom.“ Sevřu ruce v pěst.

„Sakr... .“ Ozve se někde za kulisama, z pozadí jedné z kulis vyleze ten hajzl.

„Myslíš jeho.“ Zeptá se mě a teď místo vražednýho má spíš zákeřnej pohled.

„Ano, to je on.“ Tak těď trestu neunikne.

„Tak to ti teď bude muset trochu pomoct.“ Řekne z ničeho nic ta ženská, ale jaksi mi uchází význam jejích slov, jak to myslí pomoct?

„Tak dělej ty malej kazisvěte, nemám na tebe celej den.“ Hmm, ti se nějak znaj... .

„ No jo, ale takhle mi už neříkej.“ Odpoví a odvazuje si mikinu kterou měl kolem pasu. To se jako se mnou bude fotit? On? Mě nepřinde nějak extra... . Dál si sundává ty sluneční brýle a tu nehorázně blbou kšiltovku. Najednou mu po pramenech začnou spadávat vlasy až na ramena. Má úžasně dlouhý vlasy a modrý oči. Nakonec si sundává i triko, není vůbec při těle, je dobře vypracovanej, ani moc ani málo. Proč sakra schválně nosil ty brýle a vlasy pod kšiltkou a tak díky mikině navrstvený to triko když beztoho všeho vypadá tak dobře? Jde ke mě a stoupá si vedle mě. Nevím vůbec co mám dělat. Když se na něho podívám začne se blbě zubit a škrábat ve vlasech.

„Jen klid, to zvládnem.“ Nakloní se ke mě a pošeptá mi do ucha. Cítím že se začínám červenat. Ne, nesmím je to přece blbec dotáhl mě sem a pak si zmizel ale je pěknej.

„Tak začnem. Ještě mi řekni svoje jméno.“

„ Sora Suguru.“ Odpovím, mám hroznou trému. Je pravda že je ten vedle mě magor ale asi bych se sem takhle jinak nedostal... docela mě zajímá jaký tady má slovo. A taky ta chyba v metrixu s tím obchoďákem, jo ta mě zajímá snad ještě víc.

„Začnem!“ Co? Najednou na mě přiletí blesk a pak další. Nevím vůbec co mám dělat taky sem lehce oslepenej.

„Ale trochu pohybu.“ Ozve se od židle.

„Ale já... .“ Vyleze ze mě, když mě oslepí další blesk.

„ No tak blonďáku, rychle. Trochu života do toho umírání.“ Tiše řekne a zazubí se na mě. Jenže já vůbec nevím co mám dělat.

„ Mimo to prosím tě Tome, mohl bys zkusit i nějaký kontakt?“Ozve se před námi. Tom jen pokývne a přitáhne si mě k sobě. Co to sakra dělá, snažím se ho odstrčit.

„Nech toho stálo mě to spoustu práce dostat tě sem, tak to nekaž a spolupracuj, blonďáku teda Soro.“ Tak jo aspoň se pokusím, krom toho je hezkej takže ten „kontakt“ nemusí být zas tak špatnej, navíc je fakt že jen kvůli mě se tady mohlo pár lidí zpřetrhat. Přestanu ho odstrkovat a jdu blíž k němu, dívá se mi přímo do očí, má až hypnotizující pohled!BLESK! chytá mě kolem boků, jsme hrozně blízko to mě trochu znervózňuje, ne že by se mi to nelíbilo ale kdo ví co začne moje tělo dělat, já mu zase dávám ruce kolem ramen. Víc se k sobě tiskneme, dotkneme se čely a nosy, běhá mi po zádech mráz vzrušením. Je to zajímavý, tohle se mi ještě nikdy nestalo, díváme se sobě přímo do očí !BLESK!. V pozadí slyším slova té producentky (či co to je) asi se jí to líbí protože to zní dost nadšeně. Najednou mi Tom vrazí koleno mezi nohy ale pořád mě drží v bokách. Já se ho jednou rukou pustím a trošku se odtáhnu druhou ruku mám na jeho hrudi!BLESK!

„ Výborně, aspoň něco za ten den se vede, Soro, jestli ti tak můžu říkat, jsi určitě přijmutý.“ Ozývá se od židle, já se okamžitě otáčím. Po těchhle slovech se mi rozbušilo srdce ještě víc. Otočím se zpět na Toma, ten se na mě usměje.

„Dobrá práce blonďáku. Nakonec se mi tě sem podařilo dostat.“

„Ale proč?“ Zeptám se.

„Protože ti to pomůže zvednout sebevědomí. Máš ho moc malý.“ Odpoví a zakloní mě. Já se leknu a chytím se jednou rukou ho za šíji!BLESK! Ještě asi deset minut semnou smýká na různý strany a pak se od sebe odtahujeme.

„ Dobrá práce, chováš se jak profík.“ Usměje se „Tak co někam zajdem ne, když máš práci? Je pátek vezmeme s sebou holky.“ Jen pokývnu, když jdeme z placu je tam Maya i ta druhá co mě sem dostaly. Hned mi podává ruku... .

„ Ahoj jmenuji se Lina.“ podáváme si ruce.

„ Já jsem Sora.“

„ Hmm, máš hezký jméno (Sora = nebe). Tak někam zajdem ne?“

„Já, ale co s tým oblečením.“ Zeptám se, přichází k nám ta ženská.

„To si klidně nech, jestli se ti líbí. Mé jméno je Sara Mikoto a vlastním tuto budovu a velkou část nákupního centra, musíme spolu probrat pár věcí o tvém přijetí. Máš neuvěřitelný talent. „Tak jo, mi si tě najdeme Soro.“ Volají na mě ti tři a já odcházím spolu s odteď „šéfkou“ někam pryč.